Kaple Mitrovských

Po velmi zajímavém zážitku s Hederkou narazil na dřevěnou kapličku s krásnými lavičkami, na první pohled vybízejícími k usednutí. Rozhodl se, že si na chvilku odpočine a na jednu z laviček se posadil… zobrazit celý popisek

Po velmi zajímavém zážitku s Hederkou narazil na dřevěnou kapličku s krásnými lavičkami, na první pohled vybízejícími k usednutí. Rozhodl se, že si na chvilku odpočine a na jednu z laviček se posadil.

Všiml si, že kousek od něj poskakuje veverka, ale nebylo to jediné zvířátko, které bylo na kraji lesa. Na stromě uviděl krásného modrého ptáčka. Seděl u svého hnízdečka a krmil mladé. Cementík ho v poklidu pozoroval. Nějak mu byl povědomý. A už si vzpomněl. V lomu, kde bydlí, vídával stejné ptáčky, s jedním si dokonce i povídal. Ale to už bylo dávno. Ještě před tím, než odletěli do teplých krajů. Tenkrát byl Cementík ještě malý hošík, co moc rozumu neměl, ale už tehdy se velmi zajímal o přírodu. A proto pro něj nebyl problém vybavit si jméno tohoto ptáka.

„Dobrý den!“ začal, „vy budete vlha pestrá, že?“ otázal se ptáčka.

Ptáček se otočil se zájmem na skřítka. „Jak to, že víte, jak se jmenuji?“ řekl s úsměvem.

„To víte, tam u nás v lomu…“ ale než to dořekl, z hnízdečka se ozvalo hladové naříkání.

„Moc se omlouvám,“ řekl rodič zdvořile, „ale nemohu si s vámi povídat, zatímco moje děti hladoví.“ Jen to pták dořekl, rozlétl se a už byl pryč na lovu – co si totiž Cementík pamatoval, tak vlhy chytají za letu různý drobný hmyz.

Najednou zpozoroval, jak se jedno ptáčátko, hledajíc svého rodiče, nahnulo nad okraj hnízda. A už padalo dolů – neumělo létat! Tak tak Cementík na poslední chvíli přiběhl a nastavil ruce, aby ptáčátko zachránil. Ptáče sice vyděšené, ale zdravé, skřítek do hnízda vrátil a hrdý na svůj záchranářský kousek se znovu posadil. V té chvíli ale doletěl tryskem o poznání více vyděšený rodič, který asi viděl, co se před chvilkou stalo. Po chvíli se z onoho šoku vzpamatoval a začal našemu cestovateli děkovat.

„Ó vřelé díky, cizinče! Děkuji moc, že jste mému dítku zachránil život. Jak bych se vám mohl odvděčit?“

„Nemusíte mi vůbec děkovat. To nic nebylo,“ řekl skromně, „to by na mém místě udělal každý.“


Zkuste se rozhlédnout, jestli také neuvidíte tohoto páčka:
Vlha pestrá